• dobré vyspání v klidu a tichu
• ranní focení na Hourquette d'Ancizan
• snídaně v trávě (orosené)
• památný Col du Tourmalet
• 20 supů na jedné mršině
• Gavarnie a 400 m vodopád
• mapka GPS
• mapka GPS
• mapka GPS

V lesním tichu a tmě, kterou narušoval jen měsíc, se dobře spalo. Vstávali jsme 06:15 abychom stihli svítání a focení východu slunce na Hourquette d'Ancizan. Rychle balíme a přesunujeme se asi 4 km do sedla. Je ještě tma, pečlivě připravujeme stativy a očekáváme přírodní divadlo. Odehrává se sice v menší míře, než jsme měli ve scénáři, ale doufáme, že z toho nějaká dobrá fotka bude (když už jsme se tak brzo vykopali). Dole pod kopcem se pak v orosené trávě v klidu nasnídáme. Poblíž se právě budí bydlík. Kdyby tušili, o co dříve jsme dnes vstávali my!

Po snídani míříme směrem na Gavarnii, kde je nejvyšší vodopád Pyrenejí, 400 m padající vody. Cestou přejíždíme Col du Tourmalet, pod ním stavíme na výhledu a kafujeme, fotíme. Kousek níž fotíme svahy s potokem, když u nás zastaví francouzský cyklista a začne nám nadšeně vykládat, že nějakých 200 m níže je hejno 20 obrovských ptáků s rozpětím křídel 2 m a že je to unikátní příležitost k focení. Hezky mu poděkujeme a myslíme si co ptáci, my jsme tu na focení krajiny, ptáky fotit neumíme. Koukáme ale kolem a opravdu kousek níž najdeme hejno asi 20 supů, kteří se hádají o zbytky krávy asi 20 m od silnice. A s rozpětím křídel opravdu nekecal, jeden starý sup se vytahuje na mladší, mává křídlama a myslím, že to rozpětí bude ještě víc než dva metry. Opravdu unikátní shromáždění. Zastavujeme a fotíme co se dá. Naštěstí mám s sebou dlouhý objektiv, který jsem málem nechal doma vědom si jeho malého využití a velké váhy. Teď se hodí. Supi si nás vůbec nevšímají, řeší své nároky na kus potravy. Blíž k nim se asi jít nedá, takhle velký pták by asi neměl problém člověka napadnout. Tak snad i přes ostré slunce a jejich pobíhání kolem mršiny nějaká fotka vznikla. Díky za upozornění, neznámý cyklisto!

Cestou se stále více projevuje, jak jsou v celé oblasti orvané břehy potoků a řek, mnohokrát projíždíme objížďkami na semafory, všude se opravuje. Zřejmě tu letos asi řádila slušná povodeň.

Gavarnie nás vítá mumrejchem a placeným parkovištěm (5E), z něj už je vidět polokruh sevřených skal a vodopád. Na dosah ruky, to zmáknem za hodinku. Impozantní divadlo. Odsud se zdá, že je to kousek, ale cestou tam a zpět strávíme celý zbytek odpoledne, zejména proto, že jsme na rozdíl od většiny ostatních turistů chtěli a došli až přímo pod vodopád. Překvapivě nejvíc energie spotřebujeme na cestu od chaty u vodopádu k patě stříkající vody, je to do pořádného kopce, i když z dálky to působí jako rovinka. Teprve teď se projevuje obrovitost celého Cirku de Gavarnie. Zvlášť zábavná je cesta zpět, po kluzkém štěrku, ta nám dá zabrat. Vodopád je impozantní, těch 400 m je opravdu hodně vysokých. A to je září, kdy má málo vody, chtěl bych ho vidět, jak vypadá při jarním tání.

Dnes se potřebujeme umýt, tak končíme v campu ještě v rámci tohoto údolí. Na recepci nikdo není, tak vybíráme místo a pravidelně kontrolujeme otevřenost. Nikde nikdo. Za to na umývárkách občas přeběhne nějaký ten šváb, naštěstí první i poslední z našeho pobytu.