• překvapivé manévry Gendarmerie
• neskutečná fronta na přechodu z Andorry do Francie
• průzkum vstupu do španělského NP Aigüestortes I Estany de Sant Maurici
• camp s bazénem poblíž vstupu do NP
• mapka GPS

Budíme se brzo, ale růžový východ slunce nikde. Vrcholky jsou zachumlané v mlze, mokro, krásné hory nikde. Zato je tu spousta krav po silnici, kterým se ani náhodou nechce uhýbat před nějakým autem. U blízkého průsmyku jsou snad všechna auta Gendarmerie, která Francie má. Domníváme se, že jde o nějaké cvičení, ale když posléze potkáváme přísnou kontrolu na hranicích Andorra-Francie, s frontou aut snad na šest hodin, kdy celníci pečlivě kontrolují každé auto, nabýváme přesvědčení, že někoho hledají. Tak jsme rádi, že pokud se ten dotyčný v noci toulal po horách, že nás tam nenašel.

Zastavuje nás Španěl z protistojící kolony a snaží se vyzvědět, co se děje, ale víme toho stejně jako on a navíc se s ním španělsky špatně hovoří, což znamená, že mu nerozumíme ani slovo. Naopak přemýšlíme, jestli je Andorra v EU a jestli tu s našimi občankami pochodíme, neb pasy jsme hrdě nechali doma, no na co taky je tahat sebou, že? Navodilo to tak pěknou atmosféru starých časů na celnicích za komunismu, že se trochu obáváme, jak to bude na výjezdu z Andorry do Španělska. Opravdu nás trochu šimralo v břiše, jako bychom se blížili ke komunistické celnici na hranicích s NDR s vědomím, že máme pod sedalem ukrytých pár marek nad povolený limit.

Na Andoře nás nic moc nezaujalo, kolem silnice se sřídají hotely s benzinovými pumpami, nic pro nás. Cesta se komplikuje zákazem vjezdu s vyjímkou pro taxi a autobusy. Všímám si toho na poslední chvíli, tak už dělám, že jsem taxík. Hory jsou v Andoře jaksi na pozadí kulisy hotelů. Před hranicemi je naštěstí jen asi 200m fronta a jde to rychle, jen nakouknou, kdo v autě sedí. Po přejezdu španělských hranic si oddychujeme, máme sice pozítří plánován přejezd zpět do Francie, ale to už snad bude po téhle legraci.

Teď už nás čeká jen cesta španělským předhůřím Pyrenejí a průzkum vstupu do NP Aigüestortes I Estany de Sant Maurici. Otepluje se, odpoledne je 25 stupňů, sluníčko. Jedeme ke vstupu do parku, abychom ho ráno nehledali. Od španělské rangerky dostáváme seznam zákazů a jdeme nakouknout kousek po dřevěném chodníčku. Nemáme dnes ambice dojít daleko, řešíme tedy, kde budeme spát. Končíme v nóbl campu poblíž vstupu do parku, nakonec nejdražším, který jsme za cestu navštívili, 23E. Za to je ale kousek od vstupu do parku, dostáváme tu mapku s trasami v parku a ráno můžeme rovnou vyrazit.