• málem pominutá soutěska Galamus
• první z katarských hradů Peyrepertuse
• hrad Quéribus
• přespáváme pod hradem Montsegur
• mapka GPS

Vyjíždíme brzo, kolem deváté, prší. Míříme dnes za katarskými hrady. Počasí nám zatím nepřeje, prší docela intenzivně. Cestou míjíme odbočku na soutěsku Galamus, nakonec se ale otáčíme a jedeme jí prozkoumat. Hodně by nás mrzelo, kdybysme jí neviděli. Silnička vytesaná v úbočí vápencové soutěsky se vlní podle skal. 2m šíře a 2.40m výšky nám musí stačit. Situace se dramatizuje, kdykoliv potkáme protijedoucí auto. V téhle chvíli ještě nevíme, že tahle silnička nebude zdaleka ta nejhorší, kterou projedeme.

Nádherné pohledy na skály kolem ani nestačíme vnímat. Mámo, toč to! Projedeme jí nakonec a pro velký úspěch si ji dáme ještě jednou zpět, abychom mohli pokračovat v původně plánované trase. Zpět už se trochu lepší počasí, je na co koukat. Čeká nás první z katarských hradů Peyrepertuse. Krásnou zvlněnou krajinou k němu dojíždíme a tušíme zdi nahoře na skalách. Fotíme už z dálky. Dojíždíme až na horní parkoviště. U pokladny platíme 2x 5.50E a jdeme cestičkou k hradu. Trochu se nám nezdá, je trochu divočejší a dlouhá, hrad stále nikde. Nakonec nás ale k hradu dovede. To co vidíme nahoře, nás ale dokonale nadchne. Rozsah vlastního hradu, zezdola vypadajícího drobně, je neskutečný. Částečně stavitelům k obraně hradu pomohla příroda, suk, na kterém je postavený, je už vlastně přírodním hradem. Strávíme tu poměrně dost času a kompletně ho prolézáme. Když už si myslíme, že jsme viděli vše, nalézáme zase další a další budovy a zákoutí. Na závěr se vyšplháme až ke kapli na nejvyšším místě hradu, takže máme hrad pod sebou jak z leteckého pohledu. Poprvé a naposledy za pobytu ve Francii tu zaslechneme češtinu. Ze tří katarských hradů, které jsme celkem navštívili je nakonec Peyrepertuse nejdokonalejší. Přesto stejně jako ostatní podlehl nájezdu křižácké výpravy, většina jeho obyvatel skončila upálena zaživa.

Na protějším kopci se tyčí silueta dalšího z katarských hradů Quéribus, míříme tedy ještě k němu. Zdržíme se jen zastávkou na kafe, jak jinak než na výhledu. Quéribus je na obřím skalním suku s malým půdorysem, je vystavěn do výšky. Kopec vyjedeme až nahoru na parkoviště. Obsluha pokladny má potíže s kartou, tak platíme hotově. Zvedl se prudký vítr, cesta na hrad je trochu souboj s rovnováhou. Hrad je půdorysem významně menší než předchozí, byl stavěn víc do výšky. Velmi nás zaujala obrovská síň s centrálním sloupem a klenbou, něco takového jsme na hradě nečekali. Prolezeme ho také dokonale.

Po prohlídce se ještě rozhodujeme jet naproti dalšímu hradu, Montsegur, prohlídku si ale necháme už na zítra. Dojíždíme sice až k němu, ale nakonec se kousek vracíme pod vesnici k campu. Do campu auta nesmí, musí se nechat na přilehlém parkovišti. Chvíli tu obcházím, prohlížím cedule, když tu se vynoří jakási osoba v oblečení jako z dávných dob, v dřevácích, odchytne mě, spustí na mě přímo anglicky (ve Francii ?), že je obsluha campu a prodá mi žetony na sprchu, popřeje dobrou noc a zmizí. Ju, dějí se tu věci. Skoro celou noc velmi špatně spím, místo na mě působí značně negativně, bůhví co se tu před pár sty lety vlastně stalo. Ráno se vykoupeme a docela rádi tohle místo opouštíme.