• po nepříjemné noci vyrážíme na hrad Montsegur
• Montsegur - velká bedna na velkém kopci
• vodopády Cascade d'Ars
• mapka GPS
• mapka GPS

Spí se mi špatně, aniž vím proč, místo na mě nějak divně působí. Je tu přitom ticho, za celou noc projelo kolem snad jen jedno auto. Ráno se jdeme vykoupat a raději z nepříjemného místa rychle mizíme směrem k hradu Montsegur.

Jsme tu tudíž brzo, sice ne první, ale druzí. Říkáme si, tak alespoň se v klidu vyšplháme k hradu, to do těch 10:00, kdy otvírají, se tam tak akorát vyškrábeme. Pokladna dole není, tak se pouštíme vzhůru svahem lesní cestičkou z vlhkých klouzavých balvanů. V půli cesty je ale pokladna a lidé, co šli před námi, se tu usazují a čekají na otevření. Chvíli zevlujeme, ale půl hodiny se nám nechce čekat, vyřešíme to pak. Pádíme dál po svahu vzhůru k hradu. Vyškrábat se nahoru na kopec dalo docela práci, cesta je strmá a nepříliš schůdná. Navíc mokré vápencové balvany pěkně kloužou.

Přicházíme k hradu, proti předchozím dvěma nás tu nečeká žádné velké překvapení. Hrad je taková velká bedna obdélníkového půdorysu. Ze všech tří navštívených katarských hradů je tento asi nejméně zajímavý. Prohlédneme, zdokumentujeme a hurá k dalšímu plánovanému cíli, údajně nejkrásnějšímu vodopádu Pyrenejí, Cascade d'Ars.

Pod vodopády v zatáčce silnice je malé parkoviště, odtud po široké lesní cestě vzhůru. Cesta k vodopádům je pohodlná, ale s vytrvalým stoupáním. Asi v polovině končí široká vozová cesta a přechází ve strmější lesní stezku. Potkáváme skupinku Francouzů, smějí se nám, že táhneme stativy, že je to ještě řádný kus cesty. Dole na ceduli byly na cestu vzhůru plánovány tři hodiny, ale zvládáme to za dvě. Nahoře blbneme se stativem, přelézáme velké balvany v řečišti, abychom měli ten správný a jedinečný záběr, prostě jsme tu strávili dost času. Počasí nic moc, nahoře kolem horního stupně vodopádu se válí mlha, ale jak známo na focení vodopádů je ostré slunce na škodu, tak si nestěžujeme a snažíme se z toho vymáčknout co se dá. Sejdeme ještě dolů k poslednímu stupni a situace se opakuje. Dolů k autu přicházíme až kolem sedmé, je už tu chudinka samo. Už není moc času hledat camp, tak končíme na předem vyhlédnutém místě v horách s krásným rozhledem ve výšce 1500 m. Doufáme, že po rozednění něco nafotíme. Ale celou noc leje a cloumá s námi vítr, tak to ani moc klidné spaní není. Za celou noc ale po silničce přes průsmyk neprojede ani jedno auto.