• pryč ze Španělska
• Lac d'Oo - to je jméno
• horské silničky a Lac de Long
• spíme na hranici Reserve Naturelle alle de Neouville
• potrhlíci s čelovkami
• mapka GPS
• mapka GPS

Ráno se vydáváme zpět do francouzských Pyrenejí. Průsmyky na Bagneres, trochu s obavami, nebude-li vzhledem k předvčerejším policejním manévrům na hranicích fronta, ale přejedeme je, aniž bychom si všimli. Jen cesta je strmá, samá zatáčka. Pokračujeme k Lac d'Oo. Před ním zapichujeme auto na jednom z několika velkých parkovišť. Je sobota, krásné počasí, tak se sem přijela podívat snad půlka Francie a čtvrt Španělska. Pochod nahoru k jezeru je po široké vozové cestě, ale kopec je docela výživný. Přejdeme vrchol a před námi je jezero utisknuté mezi strmými skalními stěnami, nad sebou má docela pěkný stometrový vodopád, ale většina je ve stínu strmých stěn a jezero v protisvětle. Procházíme davem rojícím se kolem chaty na začátku jezera a popolézáme kus nad jezero, tady jde už fotit lépe. Po včerejším výstupu nemáme ambice stoupat výše k dalším jezerům, tak jdeme stejnou cestou zpět k parkovišti. Však také většina těch davů nedolezla ani sem.

Na zítra plánujeme okolí jezera Lac d'Aubert, jedeme tedy směrem němu, hledáme a trochu bloudíme. Je podvečer, koukáme pomalu i po campu. Zvykli jsme si, že pokud nenajdeme campování do sedmi, mají už všude zavřeno. Navíc v osm se v hlubokých údolích stmívá a potmě už se špatně hledá. Z okolních campů se nám žádný moc nezamlouvá, jsou trochu moc nóbl, jeden normálního standardu je zase úplně prázdný a neteče teplá voda. Pokračujeme dále až narazíme na nenápadnou odbočku mezi domy, kde je směrovka na Lac de Long. Zkoušíme ji, vypadá, jako že vede někomu na dvorek, ale nakonec se ukáže, že je to ona, cesta k jezerům, Route de Lacs, a je pěkných pár kilometrů dlouhá, často trochu dobrodružná. Místy je úzká, asfalt končí těsně nad hlubokou propastí, tak nás trochu mrazí. V jednou místě musím před protijedoucím bydlíkem couvat nad propastí, není to příjemný manévr, ale jinak bych se nevyhnul. Hanka na nabídku k řízení kupodivu vrtí hlavou, tak nezbývá než se trefovat dál. Je podvečer, většina aut míří dolů. Nahoře se cesta ještě zužuje, chybí už patníky a zídky a kraje asfaltu jsou místy utrhány. S pohledem do hlubokých propastí jsem rád, že tady už nejede nic naproti.

Dojedeme až na parkoviště u Lac de Long, kde chvíli zastavujeme a fotíme. Rozervané štíty nad jezerem dávají tušit, že už jsme pěkně vysoko. Nemáme v plánu odsud lézt na třítisícové vrcholy, tak sjíždíme na parkoviště o kousek níž, odkud vede cesta k Lac d'Oule a Lacs de Bastan. Necháváme si to na zítra a rozbalíme tábor na parkovišti společně s několika bydlíky a dvěma potrhlíky z vedlejšího auta, kteří ještě v deset večer v úplné tmě pobíhají po okolí s čelovkami. Jdeme chrupat.