• kostelík v Erquy je naší první zastávkou
• procházka suchým vjezdem do přístavu v Dahouet
• provokuji s lezením na maják, ale pod ním mne to přejde
• kostelík v Hillion
• Pointe de Primel a večerní focení
• mapka oblasti našeho zájmu

Po ránu se stavujeme u kostelíka v Erquy. Pak o kousek dál nalézáme pláž, kterou jsme fotili předloni a odkud bychom už našli známý camp, který jsme včera večer nenašli. Obracíme na západ. Cestou objevujeme překrásný přístav v Dahouet. Zastavujeme, fotíme parkoviště jachet, rozdělené na plochu pro movitější majitele, kde lodi pěkně uvázané u mola hrdě plavou na hladině a na plochu pro chudší, kde voda momentálně není a plachetnice se válí po dně. Jdeme prozkoumat ústí přístavu a překvapuje nás, že je skoro zcela suché, kudy že ty lodě plavou ven? Zjišťujeme, že je celý přístav skutečně odlivem odříznutý od moře a vjezd je skoro suchý. Nejdříve vše obhlížíme ze skály nad přístavem s kapličkou s pannou Marií. Pak nás samozřejmě napadne jít dolů do vjezdu přístavu k majáku. Někoho napadne, že by se na maják dalo vylézt, je takový malý, označující vjezd do přístavu, z dálky vypadá jako větší barel. Když však stojím pod ním a vidím tu řadu oslizlých kramlí, porostlých řasami, chuť na lezení mě poněkud přechází. Spokojím se fotkou zespodu. Sbíráme zvláštní ploché lastury ve tvaru vějíře a vychutnáváme pocit, že za pár hodin budou nad našimi hlavami plout i ty veliké plachetnice, zaparkované v mokré části přístavu. Odliv tady ubral opravdu obrovské množství vody. Říkáme si, že takový velký odliv a příliv je vlastně pro tyhle přístavy požehnáním, protože se tak spolehlivě dvakrát denně vymění veškerá voda v přístavu za čistou.

Cestou dál zastavujeme u kostelíka v Hillion, fotíme a čekáme na světlo. Chceme jet na Ile-de-Brehat, ale když vidíme ten rumrejch v přístavu a ty davy, zcela právem odhadujeme, že na ostrově jsou dva turisté na metr čtvereční a od tohoto úmyslu upouštíme. To by nebylo žádné klidné focení.

Dnes jsme se rozhodli zakempovat o trochu dřív, abychom se podvečer mohli plně věnovat focení na útesech. Stavíme stan v Camping de Kerven na osamělém plácku u lesa, poblíž je jen jeden opuštěný stan (10.50 E). Postavíme a jedeme zpět na Pointe de Primel. Cestou fotíme vyřazené vraky rybářských lodí, je nám jich trochu líto. Na Pointe Primel trávíme celý večer, známe to tu, tak si vybíráme místa k focení už se znalostí okolí. Máme v úmyslu jít až na konec útesů, ale cesta je přehrazena překvapivou trhlinou, asi 10 m širokou a 20 m hlubokou, kterou nejde jen tak překonat. Když se podíváme, kam bychom se zřítili, chuť na přelezení nás přejde dost rychle.

Vracíme se k menhiru na druhé straně, o kterém víme od předloňska a fotíme ho v zapadajícím slunci. Pak ještě naše oblázková pláž a poslední paprsky slunce na mokrých kamenech, které ještě před chvílí byly pod vodou, už je zase začátek odlivu. Po návratu do campu se ještě rozhodujeme, jestli tu nestrávíme i následující noc.