• znovu Phare Minou, kupodivu lepší světlo není
• průjezd Brestem, kalvárie v Plougastel-Daoulas a přejezd na polostrov Crozon
• stavíme stan v našem oblíbeném netopýřím campu
• pevnost Roscanvel
• podvečerní vraky byly mírně potopené
• mapka oblasti našeho zájmu

Celou noc prší, ráno poprchává, trochu čekáme až se to vyřádí, tak vyjíždíme až kolem desáté. Znovu k majáku Phare du Minou, který tentokrát oblézáme pořádně. Pak už rychlý průjezd Brestem a zastávka u kalvárie v Plougastel-Daoulas.

Přejíždíme na poloostrov Crozon. Máme namířeno do našeho netopýřího campu ve vesnici St. Fiacré, také tu po chvíli kotvíme. Vše je tu na svém místě, jak jsme to před dvěma lety opustili, i naše místo pod stromy je volné. Platíme na dvě noci (pokud pojedeme na Ouessant, budou potřeba asi tři), postavíme stan, bereme auto a mizíme směr Roscanvel a hledáme pevnost. GPS nás dovede na místo, ale je tu vojenské pásmo, cedule jsou nepřehlédnutelné, tak objíždíme pobřeží a rozkvetlé útesy. Kvete vřes a pichlavé keříky se žlutými květy. Všude je plno barev a to jsme si mysleli, že útesy kvetou jen na jaře. Nakonec zastavujeme kousek za pevností, jdeme pobřežní cestou a fotíme pevnost odtud. Je krásné světlo, dojdeme až na další výběžek.

Po návratu do campu běžíme do blízké vesnice vyfotit vraky lodí, o kterých víme od minule. Neuvědomujeme si ale, že vrcholí příliv a když dojdeme do vesnice, zjišťujeme, že nejhezčí vraky jsou skoro celé potopené a že z fotky nebude nic. No alespoň jsme se trochu proběhli.