• rozhodnutí odjet bylo správné
• Tumulus Barnenez, podvod na turisty
• maják a hrad v Taureau
• skalní most v Cleder
• majáky v Brignogan
• obrovský menhir Men Marz
• podvečerní zážitky z jiného světa
• mapka oblasti našeho zájmu

Ráno jsme rádi, že jsme se rozhodli odjet, protější stan totiž obsazuje nerudný Francouz s matkou a roztahují se dokola s pohledem všechno okolo je naše, co tu ještě děláte? Jedem kolem Tumulus Barnenez, tak se rozhodujeme k prohlídce. Je to pěkná ukázka obrovské hrobky z doby snad až před 7000 lety (starší polovina). Trochu nás následně zklame zjištění, že jí v roce 1954 koupila soukromá stavební firma a část jí rozebrala na stavební materiál. Z dobové fotografie je zřejmé, že rozebraná část nebyla nijak malá a mnoho kamenů muselo být do snad původní podoby zrekonstruováno. Tak nám to přišlo tak trochu jako podvod na turisty. Bůhví, kolik kamenů je vlastně původních. Trochu nás překvapilo, že si někdo dovolí takovýhle skvost rozebrat na stavební materiál, ale když později objevujeme ploty kolem zahrad, sestavené z menhirů, je nám jasné, že velká většina těchto starých svědků naší civilizace je asi rozebrána na ploty, překlady v domech a jiné účely. Zůstaly jen ty největší, s kterými nikdo nehnul. Ale i těch je naštěstí dost.

Další naší plánovanou zastávkou je pobřeží u majáku a hradu v Taureau. Fotíme pevnost i maják na ostrůvcích a procházíme se po krásném pobřeží.

Dalším plánovaným cílem je kamenný most v Cléder, zajímavý skalní útvar na pobřeží. Oblézáme, fotíme, procházíme se po pobřeží. Bageta na balvanu s pozorováním dorážejících vln chutná opravdu dobře.

Odtud už to nemáme daleko k našemu dnešnímu poslednímu cíli, dvojici majáku a semaphoru v Brignogan, kde nakonec pod majákem kempujeme. Při přejezdu od jednoho majáku ke druhému objevujeme obrovský menhir Men Marz. Nešlo ho nevyfotit, světlo bylo skvělé. Ve vsi ještě obíháme kamenný kostelík, kde má být večer koncert. Končíme v campu přímo pod majákem, čímž se můžeme večer plně věnovat podvečernímu focení. Je odliv, jsou obnažené obrovské balvany. Nedá mi to a zalézám mezi ně, prolézám jeskyňky, čekám kde na mě vybafne chobotnice a stáhne mě do tmavého zákoutí. Světlo zapadajícího slunce maluje po balvanech, jsem tu v tichu mezi balvany a mořem sám, cítím se jako v jiném světě. Byl to nádherný zážitek a fotky tomu snad odpovídají.

Spí se nám dobře, v noci prší, fouká silný vítr a vlny tlučou do pobřeží. Vše dokresluje světlo majáku, které se v pravidelných intervalech rozsvěcuje a zhasíná.