• Nikkaluokta a pochod směrem ke Kebnekaise
• hledání bydlení u Abiska

Vyspali jsme se dobře, ráno vyrážíme směr Kiruna. U Kiruny odbočujeme na silničku do Nikkaluokty, po asi 100 km dorážíme na parkoviště na konci cesty. Nastudujeme zdejší poněkud zvláštní způsob placení parkoviště, kdy jednak hlavní parkoviště je tak schované, že ho nejdřív nevidíme, a jelikož je tu řada výhružných cedulek ve švédštině (hrozná řeč), jdeme se zeptat do recepce. Tam nám zaregistrují auto a prozradí, že za rohem je velké parkoviště (15 SEK / den). Obouváme se do pohor a vyrážíme směrem k nejvyšší hoře Švédska Kebnekaise (2111 m), ne že bychom si mysleli že na ni vylezeme, ale kvůli focení pohledů směrem k ní. Okolní vrchy - masiv Kebnekaisemassivet s řadou ledovců fotíme snad 1000 x. Došli jsme asi do poloviny cesty a vrátili jsme se. I tak to byl docela výživný pochod.
Pak jedeme zpět na Kirunu, tam hledáme pumpu ale není nějak po ruce. Tak míříme na Abisko a doufáme, že cestou na nějakou narazíme. V Abisku zamýšlíme přenocovat, ale obrovský camp je celý jen asfaltované parkoviště pro bydlíky a pro stany ani plácek. Šipky se stanem ukazují někam dolů, tam se však zase nesmí s autem, tak nás to otráví a jedeme dál směrem na Björkliden, kde je taky camp. Opět obrovský a bydlíkový, plácek na stany špinavý, malý a obsazený. Tak se vracíme zpět na parkoviště pod mostem, kde jsme cestou zahlédli pár zaparkovaných bydlíků. Z parkoviště je silnička směrem k jezeru, kde po pár metrech píchnem auto mezi stromy a vedle stolečku, takže máme soukromí 50 m od záchodu s teplou vodou, o campování je tedy postaráno. Silnička je kousek za naším stanovištěm urvaná přívalem vody, tak nás nikdo neobtěžuje, spí se dobře.