Den třináctý - 14.07.2005
- v noci bylo super hnusně
- projedeme Vesterály
- nejsevernější místo Vesterál - Andenes - a také nejsevernější místo putování
Ráno se budíme kolem 8. Po noci, kdy se nám sice dobře leželo, ale co chvíli nás budil silný nárazový vítr a déšť.
Vaříme snídani v kuchyňce kempu a ve chvíli, kdy zrovna neprší balíme stan. V 9:30 vyrážíme směr
Andenes.
Projíždíme celé
Vesterály na sever a co chvíli zastavujeme za účelem focení. Počasí nic moc, déšť, jen
chvilky bez a slunce sporadicky. Dojedeme až na konec Vesterál do
Andenes a okukujeme maják. Posíláme pohledy.
Neodpustili jsme si oběhnutí městečka a panoramatickou fotku. Vracíme se pro změnu po západním pobřeží s pěknými výhledy.
Na kafíčko zastavujeme u pláže s pěkným výhledem na vzdálené rozeklané vrcholky, které za chvíli mizí v mlze, jakoby
tam nikdy nebyly. Ke kafi nám řve příboj. No nedá nám to a jdeme se na plážičku podívat. Pak začíná hodně pršet, nic nevidíme,
tak prcháme směr
Sortland. Tam bereme benzin a u
Storkmarknes kempujeme. V dešti vaříme
večeři a u piva píšeme zápisky. Kemp je kousek nad městem, pod lesem a je docela pěkný. Nalézáme místo s pěknou travičkou a
tak je nám tu i přes nepřízeň počasí dobře. Trochu nám to pokazí dodávka s přičmoudlíkama, která zaparkuje přímo nám nad
hlavou a pak bouchá dveřma do půlnoci.