• focení ranních mlh
• Johnsbach a špičaté hory
• zase lezeme do kopce - soutěska Wasserlochklamm
• návrat do našeho oblíbeného campu
• mapka oblasti našeho zájmu

Po ránu jsou mlhy a tak jedeme na naše známé místo, kde jsme fotili navečer. Řádíme se stativy, kolemjedoucím Rakušákům můžou oči vypadnout, jak zkoumají, co to tam děláme.
Cestou zpět odbočujeme na silničku na Johnsbach a projíždíme oblastí krásných špičatých hor. Dojedeme až na konec, tady je údolí plošší a jsou tu pastviny. Vracíme se tedy kus zpět ke skalním jehlám u mostu přes široké, vodou vyrvané, ale teď suché údolí. Tady si konečně dopřejeme v klidu pozdní snídani.
Poté přesun kousek zpět na začátek Wanderweg kolem říčky. Cesta je lesem, je tu málo výhledů, k řece se moc sejít nedá a špičky jsou v mlze, tedy fotograficky nic moc extra. Jedeme tedy dál ve směru dalších cílů a hledáme pomalu další camp.
Za Hieflau odbočujeme do kaňonu řeky Salza, dojíždíme až k soutěsce Wasserlochklamm, kde si za 5E dáváme výživný výstup soutěskou s mnoha vodopády, z nichž několik dosahuje 40m (hlavní stupně odspodu mají výšku 22m, 26m, 28m, 39m, 37m). Lístky se kupují na konci lanového mostu přes řeku Salzu. Na konci mostu (mimochodem pěkně vysokého) je boudička, kde sedí důležitá babka, která přestože jsme široko daleko jediní návštěvníci, důležitě něco píše do počítače a vzhlédne až po řádné době, aby nám ukázala, kdo je tu ten důležitý.
Výstup je výživný, je tu asi milion schodů a fotit je také co, tak to využíváme. Dolezeme až k poslednímu stupni, převýšení je asi 300m. Je už podvečer, zůstáváme v soutěsce sami. Je neskutečně obrovská, krásná. Na jaře, kdy budou mít vodopády hodně vody, to musí být úchvatná podívaná.
Cestou zpět hledáme camp, dva nalezené se nám nelíbí, jeden je přímo pod panelákem a prázdný, druhý zase v kopci bez kousku rovného místa a pro změnu nacpaný k prasknutí. Nakonec se pokorně vracíme do našeho známého a platíme další dvě noci. Naštěstí to není daleko, vzdálenosti mezi zajímavými místy jsou tu krátké.