1    2    3    4    5    6    7         
Den třetí - 13.09.2011 Út

Vstáváme v půl osmé, camp už je úplně prázdný. Jedeme směrem na Hieflau. Za přehradou stavíme na parkovišti a jdeme po cestě 665 vzhůru nádhernou soutěskou Hartelsgraben plnou vodopádů. Cesta prvních 5 km strmě stoupá pod úhlem skoro 45 stupňů, je to docela makačka. Cesta je široká lesní cesta, začátkem 20. století se tudy svážely kmeny z hor, jak přeluštíme na informační ceduli. Je tu i několik historických fotek náklaďáků s naloženými kmeny, stojícími na mostcích přes místní potok. Dost dobře nechápu, jak se na prudké lesní cestě, kde člověk sotva popadá dech, dá ubrzdit náklaďák naložený dřevem. Asi jich pár skončilo rozpláclých dole na skalách.
Hluboce zaříznuté údolí je krásné, fotili bychom vodopády, kdybychom si vzali stativy, ale ty se nám na výstup brát nechtělo a nakonec jsme dobře udělali. Nahoře se otvírají krásné výhledy, tak jsme spokojení.
Odbočujeme na Sulzkar a jak se ukáže, byla to správná volba. Jdeme pohodlnou cestou, která se točí stále do kopce širokým údolím, obklopeným z obou stran hradbou bílých skal. Kolem rostou smrky, jedle, objevujeme i jeden velmi starý javor, odhadujeme, že tu roste už několik set let. Sem tam kolem nás přeběhne kráva. Ani krásné alpské kytičky neuniknou naší pozornosti, tak je co fotit. Údolím projdeme až k jeho závěru, kde je uzavřeno horským masivem. Do kopce se sice vine dál stezka k Hesshütte, ale na to už nemáme, musíme myslet na návrat, přece jen už se stmívá brzo a neradi bychom šli zpátky potmě. Jsme v 1600m, od začátku cesty jsme vystoupali více než 1000m, máme už toho docela dost.
Po krátkém odpočinku a svačince se otáčíme na cestu zpět. Víme, co nás čeká, sestup je nakonec stejně náročný jako výstup. Je zajímavé, kolik energie musí člověk vynaložit na brzdění. Když se doplazíme pod vodopády, máme toho už opravdu dost. V autě vycucneme celou láhev, pěkně jsme vyprahli.

Myšlenka na návrat se stativy k vodopádům je rychle zapomenuta a protože se nám ještě nechce zpět do campu, zkoušíme objet hory přes St. Gallen, kde zastavujeme a z mostu fotíme hrad Gallenstein. Je krásně umístěný, nasvícený a trochu nám připomíná šumavský Kašperk. Cestou do campu místo přes Almond odbočujeme na úzkou silničku, z které se vyklube zkratka s krásnými výhledy, tak si užíváme focení ze stativu. Později si všimneme, že pohledy odtud jsou obsaženy v každém průvodci. Zřejmě je to také oblíbené místo rakouských fotografů.
Večer do campu přijíždí obsluha, platíme 2 noci po 14E, což je proti převčerejšímu campu laciné, zvlášť když sprcha je v ceně.


Galenstein. 405_2863u.jpg
Galenstein.
NP Gesäuse 2011 - z dálky viditelný hrad nad městečkem mi připomíná trochu náš Kašperk.

Gesäuse Eingang. 405_2869u.jpg
Gesäuse Eingang.
NP Gesäuse 2011 - tenhle pohled nesmí chybět v žádném turistickém průvodci z této oblasti. Tady vlastně řeka Enns vstupuje do národního parku.

Gesäuse Eingang. 405_2877.jpg
Gesäuse Eingang.
NP Gesäuse 2011

Arnika. 405_2769.jpg
Arnika.
NP Gesäuse 2011 - louky v parku byly i v tuhle pozdní dobu plné kvítí.

Hořec. 405_2785.jpg
Hořec.
NP Gesäuse 2011 - v místní květeně nesměl chybět. Měl krásně tečkovanou vnitřní stranu květu.

Sulzkar. 405_2851u.jpg
Sulzkar.
NP Gesäuse 2011 - tady je vidět, proč se tomuto NP říká rakouské Dolomity.



      1    2    3    4    5    6    7