• výměna hotelů
• po včerejší dávce se nám nechce na velký výlet
• Lago del Mis
• Passo Duran a drsné okolní silničky
• Rifugio Carestiato
• mapka oblasti našeho zájmu

Dnes cítíme následky včerejší pouti, tak plánujeme poněkud menší výlet. Počítáme, jestli si můžeme dovolit spát v hotelu ještě další tři noci a když se konečně rozhodneme že tu zůstaneme, je nám sděleno, že hotel je na další noc plný, že mají zájezd a že nám to při příjezdu říkali. Tak ještě trochu domlouváme, dnes jsou tu dvě děvčata na výpomoc, se kterými se dá alespoň pět slov anglicky prohodit. Nakonec platíme, vrací nám dokonce víc a sjednávají nám penzion asi 100 m dál. Majitel nás tam ještě dovede. Pension Ladinia, který je kousek dál od silnice (asi 50 m), je jednoznačně lepší než původní a navíc o dost levnější, dostáváme pokoj s velkou terasou přes roh, kde nakonec trávíme všechny večery (Hotel Garni Ladinia, Pescul, 32020 Selva di Cadore, tel. 0437 521 249, www.garniladinia.com, ladinia@dolomiti.com).

Jedeme dnes druhou stranou přes Alleghe k Lago del Mis. To je asi 50 km vzdálené, je to ještě více na jih, už to tu má jižnější charakter. Jezero samé nás moc nezaujme, má hodně pokleslou hladinu a prudké břehy, tak to zkoušíme kousek dál, směrem na Passo Duran.

Tady parkujeme a jdeme na krátkou procházku k Rifugio Carestiato. Cestou ještě odbočujeme doprava a snažíme se fotit hory. Při návratu potkáváme na cestě mladou zmiji. Cestou k chatě potkáváme dost lidí, je to tu poněkud navštěvovanější. Celkem pohodová procházka, za chatou už ale začíná ferrata. Otáčíme se a jdeme zpět. Pozorujeme blázny, kteří běhají po sutích, které ani kamzík snad nemůže slézt, někteří sebou dokonce tahají kolo.

Vracíme se na Passo Duran a jedeme druhou stranou dolů směrem na Forno di Zoldo. Cesta tudy je poněkud dramatičtější, silnička je úzká, na mnoha místech se nevejdou dvě auta, chybí svodidla, nebo je zborcený asfalt nad srázy. Několikrát couvám a najíždím k okraji asfaltu dále, než by se mi chtělo, docela si odychnu, když ve Forno di Zoldo najíždíme na hlavnější silnici. Hlavně ty utrhané okraje asfaltu nad srázy byly nepříjemné. K večeru na oblíbeném parkovišti pod Monte Pelmo ohříváme párečky.

Nakonec ještě zkoušíme dojet do Santa Lucia, odkud se dá nafotit celé údolí Val Fioretina s kostelíkem v popředí a Monte Pelmem ozářeným podvečerním sluncem v pozadí, ale je už pozdě, světlo v údolí už mizí, chce to tak kolem šesté. Vracíme se do penzionu a na terase si prohlížíme, co jsme dnes nafotili. Jdeme brzo spát.