vydáno: 20.12.2020
Jak se tak prohrabuji z nedostatku cestování v archivech, narážím na fotografie, které by leckoho mohly zajímat a nedá mi to se o ně nepodělit. Dnes tedy pár fotografií nádherných katarských hradů.
Čeká nás první z katarských hradů Peyrepertuse. Krásnou zvlněnou krajinou k němu dojíždíme a tušíme zdi nahoře na skalách. Fotíme už z dálky. Dojíždíme až na horní parkoviště. Platíme u pokladny a jdeme cestičkou k hradu. Trochu se nám nezdá, je trochu divočejší a dlouhá, hrad stále nikde. Nakonec nás ale k hradu dovede. To co vidíme nahoře, nás dokonale nadchne. Rozsah vlastního hradu, zezdola vypadajícího drobně, je neskutečný. Částečně stavitelům k obraně hradu pomohla příroda, suk, na kterém je postavený, je už vlastně přírodním hradem. Strávíme tu poměrně dost času a kompletně ho prolézáme. Když už si myslíme, že jsme viděli vše, nalézáme zase další a další budovy a zákoutí. Na závěr se vyšplháme až ke kapli na nejvyšším místě hradu, takže máme hrad pod sebou jak z leteckého pohledu. Ze tří katarských hradů z celkem asi dvanácti, které jsme celkem navštívili je nakonec Peyrepertuse nejdokonalejší. Přesto stejně jako ostatní podlehl nájezdu křižácké výpravy, většina jeho obyvatel skončila upálena zaživa.
Na protějším kopci se tyčí silueta dalšího z katarských hradů Quéribus, míříme tedy ještě k němu. Zdržíme se jen zastávkou na kafe, jak jinak než na výhledu. Quéribus je na obřím skalním suku s malým půdorysem, je vystavěn do výšky. Kopec vyjedeme až nahoru na parkoviště. Obsluha pokladny má potíže s kartou, tak platíme hotově. Zvedl se prudký vítr, cesta na hrad je trochu souboj s rovnováhou. Hrad je půdorysem významně menší než předchozí, byl stavěn víc do výšky. Velmi nás zaujala obrovská síň s centrálním sloupem a klenbou, něco takového jsme na hradě nečekali. Prolezeme ho také dokonale.
Po prohlídce se ještě rozhodujeme jet naproti dalšímu hradu, Montsegur, prohlídku si ale necháme už na zítra. Dojíždíme sice až k němu, ale nakonec se kousek vracíme pod vesnici k campu. Do campu auta nesmí, musí se nechat na přilehlém parkovišti. Chvíli tu obcházím, prohlížím cedule, když tu se vynoří jakási osoba v oblečení jako z dávných dob, v dřevácích, odchytne mě, spustí na mě přímo anglicky (ve Francii?), že je obsluha campu a prodá mi žetony na sprchu, popřeje dobrou noc a zmizí. Ju, dějí se tu věci. Skoro celou noc velmi špatně spím, místo na mě působí značně negativně, bůhví co se tu před pár sty lety vlastně stalo. Ráno docela rádi tohle místo opouštíme.
Blíže o katarských hradech zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Katarsk%C3%A9_hrady
