1    2    3    4    5    6    7    8    9    10    11    12    13    14    15    16    17         
Den šestnáctý - 01.07.2012

Dnes nás čeká přejezd mostů do Dánska a pokud to půjde, zkusíme dojet až do Vejprt. Na prvním mostě nás čeká nová zkušenost - budeme platit kartou, kterou jsme dostali při průjezdu do Švédska, máme zaplacenou zpáteční cestu. Obavy byly zbytečné, zajíždíme k terminálu s označením karty a vsunuji kartu do štěrbiny. Automat spokojeně zachrochtá, kartu spolkne a otevře závoru. Co víc od něj můžeme chtít, že?

Na začátku Dánska při objezdu Kodaně si všímáme mnoha kilometrů nezvykle rovného asfaltu, auto se ani nezatřese, slinice je rovná jako sklo. A pak že to nejde, jestli by se Dánové neměli přijít podívat k nám, jak se dělají hrbolaté dálnice. Třeba by se něco přiučili.

V Německu se setměním zjišťujeme, že Němci se zbláznili a dělají manévry se součástkami větrných elektráren. Jelikož ale všechno dělají pořádně, transporty, které křižují dnes Německo sem a tam nejsou žádní drobečci. Obvykle se skládají asi z 8 souprav, kdy vždy 2 vezou jeden list vrtule, další pak půlku středové gondoly atd. Smutné je, že ta půlka středu větráku je přes oba pruhy dálnice a nedá se předjet. Pokud jeli 80-90 tak to ještě šlo, i když vléci se za konvojem 100 km není nic příjemného. Horší to bylo v opravovaných úsecích, kde začínali kosit patníky na zúžené dálnici a klesla jejich rychlost na 5 km. Dostali jsme se mezi ně a jediným řešením bylo předjet je přes pumpu, ještě než se rozjedou. Napadlo to před námi vykuka s německým náklaďákem, tak jsme to od něj opsali ;-)

Před cílem cesty v Krušných horách byla po denních bouřkách taková mlha, že při jízdě krokem se hodil obraz zatáček na displeji GPS, abychom neskončili v lese mimo silnici.

Dojeli jsme až k ránu a měli jsme toho docela dost. Spát se nám sice nechtělo, ale 1400 km za volantem v jednom zátahu je poněkud dost.




      1    2    3    4    5    6    7    8    9    10    11    12    13    14    15    16    17