Den patnáctý - 30.06.2012
Jedeme směrem na
Soleftea. Stavujeme se u vodopádu
Namforsen, je částečně zničený přehradou, po okolních skalách je spousta kreseb
cca 4000 let starých. Nějak se zdá, že to ve Švédsku je taková tradice, nejkrásnější peřeje si zničit postavením elektrárny.
Cestou máme ještě
Dodafallet, trochu ho hledáme, ale přece si ho nenecháme ujít. Nakonec ho nalézáme, turistická
atrakce číslo jedna dokonce s placeným parkovištěm (naštěstí nefunguje automat), ale ouha, je bez vody už mnoho let, cestičky jsou vybudované na dně vodopádu, po vodě
ani památky, ta odchází jakýmsi tunelem na elektrárnu. Podvod na turisty. Jediné plus je, že si člověk představí, co všechno bylo skryté pod hladinou, dokud tu
ještě voda tekla. Ve výšce asi 15 m nade dnem jsou vykrouženy nádherné hrnce průměru asi metr a hloubky několika metrů, voda tu asi řádila po pár staletí.
Máme značnou chuť na kafe, krásné parkoviště je zablokované
kamionem. Po dalších pár km nalézáme klidné tiché parkoviště u jezera (záchod s návštěvní knihou). Končíme v campu
Ytterhogdal (100 SEK,
volná sprcha) abychom se pořádně vyspali před závěrečnou cestou přes Dánsko a Německo.