• Harspranget - duhové hory
• zjišťuji ztrátu včerejších fotek
• spíme mezi soby za Skaulo
• mapka oblasti našeho zájmu

Po noci se šuměním vodopádu vyjíždíme dál na sever. V Arvidsjaur bereme benzin, celý den jedeme. Přes Jokkmokk a Gällivare. Mezi Jokkmokk a Porjus máme vytipovanou krásnou soutěsku, Harspranget s barevnými skálami, kterým okamžitě začínáme říkat Duhové hory. Nejdříve prolézáme soutěsku z boku, pak nalézáme místo s přístupem, kde je soutěska nejhlubší a kde jsou přístupové lávky. Chvíli čekám na Hanku, promazávám některé nepovedené fotky ze včerejška. Pak se nám duhové skály na chvíli rozsvítí, cvakáme, abychom tu krásu zachytili.

Při tom zjišťuju, že mám na kartě jen cca 40 posledních fotek, karta škytla, včerejší krásné vodopády jsou pryč. To mě moc nepovzbudí, ale založí to tradici každovečeního zálohování nafocených záběrů. Spíme na šotolinové odbočce za Skaulo, v místech, kde si člověk říká, jak tu ještě může někdo žít. Projíždíme odbočku pěkných pár kilometrů a hledáme vhodné místo na spaní. Míjíme pěknou řádku domků, silnička se stále zužuje a je čím dál rozbitější. Vede evidentně na konec světa. Tam na konci jsou určitě ještě domky, v jedné z nejodlehlejších oblastí Švédska. Nakonec se kousek vracíme, píchneme auto na zarostlou odbočku a jdeme chrupat. Všude kolem mocné vrstvy mechů a divoký les.