• zastávka u vodopádů
• NP Rondane, cesta k chatě Bjornholla
• zapadající slunce osvětluje hory
• camp duchů
• mapka oblasti našeho zájmu

Po ránu přes sliby lepšího počasí zase leje. Takže vymýšlíme další safari program. Jedeme směrem na NP Rondane, prší, objíždíme park z východu a stavíme u divoké říčky s vodopádem, šplháme svahem vzhůru až k můstku a vodopádu, trochu připomínající Mumlavský, pak zase zpět k expedičnímu vozidlu, čekajícímu u silnice.

Kousek dál je východiště cest do parku, momentálně neleje, jen krápe, tak zkoušíme cestu k chatě Bjornholla. Cesta nejprve vede lesem, pak se šplhá do velmi prudkého kopce aby následně vedla po náhorní planině a do mírnějšího kopce, už pokrytého kameny. Převažují kamenné desky, různě rozlámané a naházené přes sebe. Po pravé ruce planina končí hlubokým kaňonem. Převýšení asi 350m, celkem i se zpáteční cestou asi 12km. S batohy a s věčnými zastávkami, kdy jsme se pokoušeli něco potmě a přes zapršené filtry nafotit, je to docela slušný výkon. K autu docházíme už za šera a ohříváme párečky, na které se celé odpoledne těšíme.

Zapadající slunce osvětluje hřebeny zasněžených hor a mraky krásnou červení. Zoufale hledáme rychle vhodný záběr. Nejdříve u říčky, s osvětleným protisvahem, později narychlo zapíchneme vozidlo na začátku jakési cesty a běžíme najít nejlepší záběr, nakonec se ještě vracíme pro dlouhé objektivy a stativ. To byl fofr. Blbneme až do tmy, snad se z toho něco povedlo.

Pak už jen hledáme camp. Na hlavní silnici jsou podle mapy dva, odbočujeme. Jeden z nich je camp duchů, kde nikdo není, ale je otevřen a platí se obálkovou metodou. Druhý je velkocamp s motelem a spoustou světel, ten se nám moc nelíbí, i když je také prázdný. Vracíme se do duchařského campu, kde jsme úplně sami, na výběr máme asi 120 míst s měkkou trávou, ale jak posléze zjistíme, sprchy jen žerou mince, aniž by fungovaly. Ale spí se nám dobře, i když v sedm ráno hlásí vozidlo -0.5 stupně a tráva, která by měla být po ránu orosená, krásně křupe pod nohama.