• opouštíme divočinu
• medvěd nám přebíhá přes cestu
• Ansattans Canyon
• Kallarforsen, Broforsen a Storforsen
• skalní kresby v Hallristning a Glosa
• spíme u jezera Över-Randsjön
• mapka oblasti našeho zájmu

Až ráno jsme si plně uvědomili, v jaké divočině vlastně spíme. Posnídáme, zabalíme a mizíme směr civilizace. Vyjíždíme na širší šotolinu, je čerstvě rozhrabaná, pěkně se to boří. Kousek dál nám přes cestu přeběhne něco velkého, chlupatého - ejhle medvěd. Jestlipak nás nebyl v noci očuchávat.

Zkoušíme výjezd do hor, asi v polovině je ale závora, zákaz vjezdu, tak to točíme a jedeme kus dál. Narážíme na odbočku na Ansattans Canyon, tak ji zkoušíme. Zase 9 km šotoliny, ale zjišťujeme, že jsou tu tři vodopády - Kallarforsen, Broforsen a Storforsen. Postupně je prozkoumáváme. Je tu cedule k rezervaci, hledáme ji, jedeme dál po šotolině, dost daleko, ale dojíždíme jen k nějakému domu. Vracíme se a nalézáme vstup do rezervace kousek za posledním vodopádem. Je tam ale jen zimní cesta, po které se dá jít jen pár set metrů, pak končí v bažině. Inu do ptačí rezervace se asi nedostaneme.

Další dnešní zastávkou jsou skalní malby Hallristning, obrazy zvířat z roku 4000 př. n. l. Cesta sem se opravuje, několikrát narazíme na bagr, ale ochotně nám uhýbají. Z parkoviště už je to pár set metrů k řece. Skalní malby jsou na ohlazených skalách v toku říčky. Jsou značně velké, největší zvíře má asi 2 m na délku.

Dochází nám benzin. Cestou se ještě stavujeme u dalších rytin v Glosa, drobnějších, zase jsou to převážně kresby zvířat a stop, opět na ohlazených balvanech v toku říčky. Po prohlídce už jedeme co nejkratší cestou pro benzin, beru 44 litrů, už byla nádrž opravdu vyschlá. Odychneme si a točíme k jihu, máme v plánu přespat u jezera, kde jsme spali cestou sem. Obloha je temně rudá, krásný západ slunce, ale nedaří se nám včas dojet na nějaké zajímavé místo, což si pak půl roku vyčítáme, protože západ slunce byl tentokrát úžasný, takový se hned tak nevidí. Naše místo u jezera bylo samozřejmě obsazené, tak ani tady se nechytáme, nic nenafotíme, navíc musíme hledat, kde přespat poblíž. Nacházíme spojku, která vede lesem mezi jezery Över-Randsjön a Orten, je sice trochu dramaticky sjízdná, ale je tu plácek, kam posadíme auto a k jezeru je to nějakých 100 m lesem.