• zůstáváme ještě jednu noc
• Pointe des Espagnols, výhled na Brest
• Pen-Hir, Crozon, Pointe de Dinan
• na Cap de la Chevre už nám zase prší
• v přístavu Morgat se procházíme po hrázi

Vstáváme brzo, nebalíme, zůstaneme tu ještě jednu noc, přestože inzerovaný přístup k moři je zaplocený. Netopýří pohoda nás dostala. Odjíždíme už v půl desáté, v plánu je Pointe des Espagnols. Prší. Je odtud vyhlídka na Brest, tak dáváme krátkou procházku hned jak déšť trochu poleví. Objet poloostrov nelze, je tu "Route barriere", tak jedeme po úzkých silničkách prostředkem. Vylekáme policajta, u něhož vyjedeme, je to totiž ještě uvnitř uzavřeného úseku. Inu mají si to uzavřít pořádně, Čech vždycky skulinu najde.

Zastavujeme se na Pen-Hir, je zataženo, tak jen pár snímků, tady už to známe z předchozí návštěvy. Krásně mi zapózuje racek, tak jsem ho fotil ve všech pózách. Projíždíme Crozon, tady se trochu motáme, bereme benzin a po vymotání směřujeme na Pointe de Dinan. Tady už jsme také byli, ale bylo to tu pěkné. Počasí se trochu vylepšuje, tak jdeme na delší procházku po útesech. Fotíme přírodní kamenný most, v pozadí je jasná silueta Pen-Hir. Vracíme se k naší oblíbené pláži, kde příroda už pár milionů let vyrábí kulaté kameny válením v rýhách k moři kolmo postavených desek. Větší výskyt barevných kulatých kamenů jsme nikde nezaznamenali.

Pak zpátky na Crozon, kupujeme bagety a míříme na Cap de La Chevre. Tady už zase prší, dáváme si krátkou procházku kolem věže Marine National.

Na závěr se zastavujeme v přístavu Morgat a přejdeme celou hráz oddělující přístav od volného moře a pozorujeme přístavní život. Do campu se vracíme kolem sedmé a zjišťujeme, že majitel nám vystříhal keře, aby jsme měli snazší přístup ke stanu. Holt si nás tu považují. Večer se jdeme ještě projít do místní vesničky-přístavu a fotíme vraky asi 10 starých dřevěných lodí, zpola vytažených na břeh a rozpadajících se. Večer pozorujeme zase desítky netopýrů, jak plní za letu své bezedné žaludky.