• balvany s jasně zeleným porostem řas
• Pointe de Corsen a opuštěné hrníčky
• Pointe de Kermorvan, maják, hustý déšť a napršení do foťáku

Ráno trochu vysvitlo sluníčko, ale dlouhého trvání to nemělo. Vyjíždíme na Lampaul-Plouarzel, dojíždíme k pobřeží a první zastávku děláme u balvanů pokrytých jasně zeleným porostem řas. To je něco pro naše objektivy. Pečlivě vše dokumentujeme, jen nás mrzí šedé nebe, ale ukáže se, že to na fotce ani nevadí.

Po chvíli pokračujeme směrem na Pointe de Corsen, cestou zastavujeme na kafíčko na útesech. Prší. Už zase. Sedíme v autě a koukáme na oceán. Hanka dává hrníčky opláchnout na déšť a když za chvíli odjíždíme, ani na ně nevzdechneme. Zastavujeme na Pointe de Corsen, vylézáme jen na chvilku, je hodně nevlídno. Pokračujeme k Plages des Blanc Sablon, obrovské pláži, nástupnímu místu k cestě kolem Kermorvanského výběžku. Na Pointe de Kermorvan stojí i maják, který chceme nafotit. Kermorvanský výběžek chrání vlastně vjezd do přístavu Conquet. Za války byl tento přístav mnohokrát bombardován, byl téměř srovnán se zemí. Zatím neprší, sem tam vysvitne i slunce. Využíváme toho a fotíme maják už z dálky a pak ještě mnohokrát, jak se přibližujeme. Procházíme proti přístavu Conquet až docházíme k majáku. Tady začíná drobně vytrvale pršet. Máme nepromokavé bundy, tak si z toho moc neděláme, a nenutí nás to ani k nějaké akci s fotoaparáty (třeba zapnout pořádně zip na brašně!). Vytrvalý déšť nás ale provází celou zpáteční cestu, odchlíplý zip vytvoří otevřený roh do brašny a pěkně mi nateče na foťák. Když na to přijdu, už je pozdě, foťák odmítá spolupráci.

Pak jedeme ještě ve směru na Brest do Locmaria Plouzané, ale počasí nic moc, tak se nakonec vracíme na Pointe de Corsen a dáváme svačinu a když přestane pršet, i krátkou procházku po útesech a na pláž, kterou mi foťák odmítne vyfotit. Pak se vracíme do campu, cestou vše sušíme. Bude zítra hezčeji?