• změna plánu kvůli předpokládané změně počasí
• Grossglockner Hochalpenstrasse a výlet na Oberwald Hütte
• campujeme ještě před italskými hranicemi

Vzhledem k předpokládané změně počasí měníme plány, vynecháváme připravenou soutěsku a výšlap na blízkou horu a jedeme na jiné lákadlo, vysokohorskou silnici Grossglockner Hochalpenstrasse. Správně totiž tušíme, že slunečno bude dnes naposledy. Cvakáme 28 E a frčíme do kopců. Zastávek s výhledy na okolní strmé hory je nepočítaně, tak toho využíváme a fotíme. Jedinou nevýhodou je že slunečné počasí sem přilákalo hodně lidí, tak je trochu problém s parkováním. Zejména na exponovaných místech, jako je Edelweiss-Spitze je to problém. Nemůžeme si odpustit vyjet na nejvyšší místo, kam se lze v Evropě dostat autem (2 571 m), vyjíždíme nahoru, i když část posádky má ze strmé serpentiny nahoru mrazení abychom nahoře zjistili, že není kde zaparkovat. Tak uděláme ještě jeden okruh kolem rozhledny, část fotografů vystupuje a běhá s foťákem okolo, já čekám, kde se uvolní místo. Nakonec se to podaří, přestože auta už stojí frontu i v kopci. Užíváme si možnost focení v krásném počasí a jsme spokojeni.

Přes Fuscherskou bránu (2 428 m) a průsmyk Hochtor (2 504 m) odbočujeme na Kaiser-Franc-Josefs-Höhe a snažíme se tu zaparkovat za účelem vycházky na Oberwald Hütte. Daří se nám to až ve čtvrtém patře na střeše parkoviště, bylo tu volných posledních asi 5 míst.

Scházíme dolů na terasu a s davy prohlížíme Grossglockner (3 798 m) a čelo ledovce Pasterze. Je tu hlava na hlavě, místo u zábradlí si musí člověk vybojovat. To není naše parketa, tak vstupujeme do tunelů a jdeme na vycházku k chatě Oberwaldhütte. Cesta šesti tunely a úbočím protilehlým Grossglockneru je pohodová, sluníčko svítí, tak tu vzniká řada pěkných záběrů. Míjíme Hofmanhütte, a jak pokračujeme dál, mraky houstnou a když dosáhneme čela ledovce, už je skoro zataženo. Jsme rádi, že jsme tento výlet uskutečnili dříve, plánovaný byl až na zítra, to už tu bude hnusně.

Všude se píše, jak ledovce odtávají, srovnávám to s mojí předchozí návštěvou zhruba před 10 lety a nepozoruji žádný dramatický úbytek ledovce. Je, pravda, o trochu kratší a výběžek před Oberwaldhütte byl před těmi deseti lety trochu delší a zasněžený, ale není to tak dramatické.

Ještě několik zajímavostí, vyčtených z průvodců: podle projektu z roku 1889 měla být vybudována zubačka z Zell am See přes výšinu císaře Františka Josefa až k Hofmannhütte. Od chaty měla pokračovat lanovka nad ledovcem a dále důlní lanovka až k Adlersruhe. Fuj. Naštěstí projekt ztroskotal na nedostatku financí. V roce 1914 skoupil Albrecht Wirth, podnikatel z Villachu 41 km² terénu, obklopující glocknerský ledovec a daroval je Alpskému spolku s podmínkou, že je třeba toto území navždy uchovat jako chráněnou oblast a znemožnit jeho zneužívání pro účely cestovního ruchu. Jak se to povedlo, posuďme sami.

Cestou dolů do Heiligenblutu ještě několikrát stavíme, ale na focení už je moc zataženo, začíná pršet. Pomalu hledáme camp. Najdeme ho až před italskými hranicemi v Tassenbach (19 E). Stavíme stan na travnatém plácku u lesa. Od stanu vidíme na blízký osvětlený hrad. Celkem pohodové vyspání.