• ranní focení jezera
• výšlap na Loser
• skoro marné hledání campu

Ráno vstáváme brzy a tak máme možnost fotit jezero v ranním slunci. Jezero je klidné, hladina jako sklo, hory nad protějším Hallstadtem osvětluje ranní slunce, tak se tu docela vyřádíme (teda až doma podle výsledných fotek zjišťujeme jako obvykle, že jsme tomuto krásnému ránu měli věnovat ještě více pozornosti, cha). Zaplatíme a odjíždíme opět směrem na Bad Aussee, pak na Altausee a po placené Loser Panoramastrasse (15 E) až k chatě Loser-Alm, cestou míjíme aniž bychom ji viděli chatu Loser Hütte, od které měl vlastně začít náš výstup. Ale dobře tomu tak, kdybychom šli podle návodu v průvodci, bylo by to náročnější a už bychom se nepodívali po okolních kopcích. Jdeme totiž takhle nahoru delší, povlovnější a hezčí cestou kolem jezírka přes Atler a otevírají se nádherné výhledy. Už jezírka zastavujeme a fotíme na všechny způsoby. Pak se cesta zvedá směrem na Atler a je trochu náročnější, ale i s těžkou brašnou s fotonádobíčkem je to v pohodě. Jdeme kolem krásného skalního okna, fotíme zajímavě zbrázděné skály a užíváme výhledů a nádherného slunečného počasí. Na Atleru scházíme kousek níž do kleče, odkud je dobrý výhled na vrchol Loseru a odpočíváme a obědváme. Máme ještě zbytek řízkových zásob, tak je to pohoda. Nějaký šílený pilot nad námi přelétá, skoro škrtne o vrchol Loseru a strmě klesá do údolí. Na hraně hory je vidět, jak s ním mávají teplé proudy, není to tady v těch horách asi tak úplně jednoduché létání. Na protějším kopci se pomalu sunou postavičky na vrchol Loseru, tak se k nim pomalu přidáváme. Cestou ještě fotíme krásné bílé skalní věže a už jsme na vrcholu Loseru, cíle dnešního, jak jsme plánovali, krátkého výletu, z kterého se nakonec vyklubal celodenní. Ne že by to byl tak namáhavý výstup, ale kvůli častým přestávkám na focení.

Na vrcholu Loseru nesmí chybět kříž a hejna drzých kavek, které se nedají pořádně vyfotit. Zpáteční cestu volíme trochu jinak, jdeme po úbočí přímo k Loser Hütte, je to trochu strmější a kratší, ale pak musíme kousek po silnici nahoru k Loser-Alm k parkovišti. Pochod docela výživný, u auta vypijeme polovinu zásob vody, které máme.

Na zpáteční cestě předpokládáme, že nás u závory s budkou výběrčího někdo zkasíruje, ale ouha, je tu jen automat. Naštěstí šel přepnout do angličtiny a vzal nám bankovky, jinak nevím jak bychom se přes závoru dostali. Holomci, nikde žádné upozornění, že máme mít s sebou drobné.

Podvečer pracně hledáme camp, dva jednoznačně vyznačené na naší čerstvé mapě neexistují, tak se s nadějí chytáme cedulek s označením camp Schladming, ale ještě asi 30 km bloudíme po místních silničkách, než nás to k němu skutečně dovede. Je na břehu říčky, nacpaný bydlíky. Naštěstí nalézáme plácek za jakousi boudou přímo na břehu říčky, kde máme krásné soukromí. Šumění řeky máme k tomu zdarma, respektivě v ceně (19 E) a v řece se nám krásně vychladilo pivo.