• Huelgoat - Artušovo ležení
• Ďáblova jeskyně, Třesoucí se skála, Žampion a Jezírko rusalek
• Cairn de Barnenez

Vyjíždíme asi v 10. Dál jedeme do Huelgoatu (velký les) kde hodláme navštívit Artušovo ležení. Po obvyklém mírném bloudění parkujeme na začátku Huelgoatu u jezera, protože výchozí místo turistických cest jsme nenašli, později zvíme že proto, že ve městě byla objížďka a prostě jsme se k němu dostat nemohli. Tak jdeme kolem jezera a naštěstí nás napadne vyfotit mapu. Později se nám to mocně hodí, jinak bychom bloudili asi ještě dnes. Hned ve městě začíná údolí plné překvapivě velkých oblých balvanů, které sesypány hned na začátku tvoří Ďáblovu jeskyni (Grotte du Diable). Sestupujeme dolů po železných schůdcích. Pokračujeme k Třesoucí se skále (Roche Tremblante) a dále k Žampionu, obrovskému oblému balvanu visícímu na dvou kamenných sloupcích. Po stezce zamilovaných jdeme k Artušovu táboru (snad bylo keltské oppidum, zůstaly valy), k Artušově jeskyni a k Jezírku rusalek. Pak nalézáme výchozí místo turistických cest a moc se nám hodí snímek mapy, jinak bysme šli na úplně jinou stranu. Vracíme se do města a jedeme po pobřeží s občasnými zastávkami až do campu.

Cestou se stavujeme v Cairn de Barnenez, 70 m dlouhé hromady kamenů s 11 pohřebními komorami z roku 4500 př. n. l. Mají už zavřeno. Obcházíme po poli a fotíme.

Končíme v krásném campíku nad mořem s měkkou travičkou a borovicemi. V campu po postavení ležení (jsme tu jako obvykle skoro sami) jdeme okouknout, kde tu mají moře. Cestičkami mezi klečí je to pár set metrů, nakonec dolézáme až k moři. Pak se rozhodneme, že dojdeme na pláž vzdálenou asi 200 m a lezeme přes skaliska. To se však ukázalo jako dost obtížné, skaliska jsou rozervaná a špatně se po nich leze. Zpátky už to nejde, dopředu je to taky pěkně daleko, tak je to trochu dramatické. Navíc přilítne mráček a zeshora na nás nalejou takovou sprchu (spíš 12 kýblů vody), že jsme rádi že nás to nespláchlo. Po dramatu se konečně dohrabeme k pláži a po cestičkách zpátky ke stanu, uf.